Potřebný čas: 7 hodin
Převýšení: 1450 v.m.
Technická obtížnost výstupu: velmi lehká
Výstup: odkaz na sports tracker
Sjezd: odkaz na sports tracker
Upozornění: Po cestě se nejde žádným lavinovým svahem, ale jde se údolími, do kterých se to může už při třetím lavinovým nebezpečí sypat. Při čtvrtém rozhodně nechodit.
Účastníci: Michal Kubíček, Miroslav Peťo, Petr Tomáš, Berry van den Bosch, Ranveig Stortrøen, Robert Flatval
7:20 „Our whole universe was in a hot dense state…“(Big bang theory) aneb tak zní první slova budíku, který mě ráno probouzí po noci plné myšlenek, že nás dnes čeká opět nějakých 1450v.m., a po včerejším vyčerpání resp. selhání mého těla na Skjervaně se mi nechce věřit v jeho schopnost absolvovat další výlet. Uvidíme, třeba na tom Mira a Peťan budou podobně a zvolíme mírnější tempo, říkám si v hlavě.
8:20 nasedáme do auta a vyrážíme nabírat ostatní členy dnešní Norsko-Česko-Slovenské výpravy za novým dobrodružstvím. Postupně se seznamujeme s Ranveig, sympatickou slečnou původem od Trondheimu, pro kterou je výlet do hor na lyžích novým zážitkem, a párem Berry s Robertem, kteří neskrývají nadšení z poznávání nových lidí.
V 10:10 vjíždíme do zátoky Vollabukta před Innfjordem a míříme z hlavní silnice dál do údolí. Po cca 7 Km zanecháváme auto před bomvaí, za kterou se má platit 50NOK za auto do přistavené kasičky, což je dost za výpomoc v podobě 2,5km a cca 100v.m. „Půjdeme radši pěšky“ zaznělo v autě.
10:35 jsme připraveni a vyrážíme. Když chci udělat fotku s autem zanechávajíc ho v údolí, s rozčarováním zjišťuji, že jsem nechal kartu do foťáku na koleji. No nic, záznamových zařízení je dnes dost, alespoň bude menší třídění fotek. Uděláme přibližně 200 kroků a zjišťujeme, že bomvai stejně není prohrnutá a nasazujeme sněžnice resp. skialpy, aneb dnes až dolů po skluznicích.
15:15 se po již úspěšném výstupu na Kvasstinden, ocitáme na vrcholu Sandfjelletu. Podle nenalezených výstupových stop jsme první návštěvníci po mnoha dnech. Mě již od začátku udivilo, že včerejší únava byla ta tam a ranní chmurné myšlenky na dnešní výkon byly mylné. Peťan taky výborně zregeneroval a celou cestu jsme se předháněli v čele skupiny. Dokonce jsme dnes každý šlapali tu svou stopu, což byla s nadhledem hloupost, ale když jsou síly, tak se má chuť člověk hecovat. Kdo by to neznal.
Navrchu se loučíme s Mirem, který se nebojácně pouští do východní stěny Sandfjelletu (viz. www.miropeto.sk). Zbytek sundává pásy, i já sdělávám snowboard z batohu. Jen chudák Peťa začíná sestupovat zpět na sněžnicích.
Trochu sobecky všem ujíždím a chci mít dnes tu první lajnu ve sněhu. Sjezd je prostě úžasný až na občasné traverzy kde sundávám snowboard a brodím se sněhem, prostě krása.
17:50 se všichni v pořádku scházíme u auta. S úsměvem na tváři z neuvěřitelného zážitku se vydáváme směr Molde.
Večer ještě dělám pro kluky na koleji společnou večeři a hrdinsky prohlašuji, že kdyby byl KP index 4, klidně bych ještě vyběhl na kopec sledovat polární záři. Ti jen zničeně kroutí hlavou. Nicméně když usedneme k jídlu, sděluji jim, že do pokoje mě odnesou, jelikož já se dnes už ani nehnu.
Autor: Michal
