Mt. Edward, hora na kterou se dívám od příjezdu do Lake Tekapo, ale i díky zrušenému středečnímu volnu jsem na ni po 18 dnech ještě nestanul. Ve čtvrtek ráno si pro to říkám, že jestli skončíme před čtvrtou, kašlu na únavu z práce a udělám si malý výlet.
V práci sice končím celkem unaven těsně po čtvrté, ale touha je silnější. Rychle do sebe něco házím, balím batoh a sedám do auta. Deset minut po páté již začínám stoupat k vrcholu. Vlastně netuším kolik mě toho ani čeká, jelikož se mi aktualizovala GPS s mapovými podklady (Locus Free) a aplikace nejde otevřít. Nevadí není se kde ztratit. Po chvíli stupňuji své tempo, když mě hlavou probleskne vzpomínka na čelovku ležící na stole v pokoji. Dávám si limit! V osm nejpozději na vrcholu, abych nešel potmě ve skalnatém terénu.
Jediná obtíž je neznalost, občas přelézám po skalkách, které jdou lehce obejít. V druhé polovině se přidává únava a pohyb po sněhu. Nicméně nakonec už skoro bez sil se mi daří splnit časový limit a 19:45 stojím na vrcholu. Fotím pár fotek a začínám utíkat před padající tmou. To se sice nevede, ale v devět kdy je už naprostá tma, již kráčím po dobré cestě. Krásně mi na cestu svítí měsíc, proto mi ani příliš nevadí zapomenutá čelovka a když je opravdu třeba baterka na telefonu vše zachrání. Těsně před desátou (2 hod. a 2 min. cesta dolů) sedám do auta a mířím vstříc posteli.
PS: převýšení cca 1300 v.m. a přes 20 km si bere svoji daň a ještě teď, 4 dny po výletě, mě bolí nohy. Ale není nad to odpoledne po práci mít možnost udělat takový krásný hike.
Autor: Michal