Potřebný čas: 4 hodin 30 minut
Převýšení: 750 v.m.
Technická obtížnost výstupu: žádná
Záznam GPS:
Upozornění: Při výstupu se jde svahy, které už při třetím stupni lavinového nebezpečí jsou krajně nebezpečné.
Účastníci: Michal Kubíček, Miroslav Peťo
Je čtvrtek večer a já jsem vítán u Mira v pokoji se slovy: „Tak ako zajtra?“. Má být pěkně, tak proč někam nevyrazit. Mira už natěšený, mi prezentuje jmény celou řadu kopců, kam bychom zítra mohli zamířit. Jelikož jenom slepě naslouchám a přikyvuji, přestože nemám nejmenší tušení, o čem to vlastně vykládá. Oznamuji, že zítra to nechám čistě na něm, ať něco vybere. Smutně oznamuje, že ale musíme jet, až ho pustí ze školy. Už jen prohazujeme pár slov, jak jde život a já se mimoděk zmiňuji, že bychom mohli podniknout nějaký exponovanější výšlap s cepínem a mačkami, zdůvodňuji, že přestože hladina endorfinů v krvi ze zážitků je dobrá, tak mozek začíná mít abstinenční příznaky z nedostatku endorfinů spojených s adrenalinem v horách.
Mira mě nabírá kolem dvanácté a za chvíli jsme na trajektu, kde čas trávíme obědem a Mira fundovanou debatou sám se sebou na téma, kam že vlastně pojedeme. Po chvíli jsem i já dostal tušení, které kopce myslí, po-té co mi je z lodi ukázal, a když v hlavě dospěl k rozhodnutí, že je mu to vlastně jedno volím Blåskjerdingen. Horu čnící jako maják Romsdalu mezi Romsdals-fjorden a Ålesundem na pobřeží Atlantiku.
Výstup na horu je pozvolný a při dobrém tempu by se dal stihnout i za hodinu a půl. Nicméně my se dosti flákáme, neustále fotíme a u mě se projevuje i 3 týdenní „nic nedělání“. Mira má celou dobu při výstupu radost jako malé dítě, které dostalo novou hračku a šíří pozitivní energii do okolí. Trošku se tomu divím a zároveň směju, protože sice vím, že pro něj to byla dlouhá doba bez výstupu na nějakou horu, ale tři dny opravdu zase tak moc není.
Z o devět metrů nižšího, ale přesto hlavního vrcholu Blåskjerdingenu je nádherný výhled jak na celou severní část Romsdals fjordu, tak na Atlantik a Ålesund, fotíme jak o život a vychutnáváme si sváču na vrcholu. Mimoděk se zmiňuji, že exponovaný hřebínek, který vede na druhý vrchol, mě hodně láká na sólo přelez, ještě stíhám poznamenat, že by od tam byly parádní fotky. Nicméně mezi tím už Mira stíhá nazout mačky držíc v ruce cepín a snad, aby mě naštval, vydává se směr druhý vrchol. Když se po 15 minutách vrací, naštvaným výrazem, ale s usměvavem duší mu oznamuji, že dnes se o čokoládu nedělím. Jako kdyby nestačilo, že tu nemám skialpy!
Autor: Michal