Potřebný čas: 3 a půl hodin
Převýšení: 880 v.m.
Technická obtížnost výstupu: žádná
Záznam GPS: bude doplněn
Upozornění: Při vyšším stupni lavinového nebezpečí jak dva nechodit.
Účastníci: Michal Kubíček, Robert Flatval, Berry van den Bosch
Když se v pátek domlouváme s přáteli, co budeme dělat o prosluněném víkendu, výlet na po zimě čerstvě otevřenou Trollstigen je jasnou volbou. Nicméně Miro a Peťa říkají, že v sobotu budou válet šunky doma, já jejich představy o trávení prosluněného dne doma nesdílím, a když Berry oznamuje, že jedou každopádně oba dny. Přifaření k Berry a Robertovy do auta je jasnou volbou.
V sobotu vyrážím z koleje na Bolsøyu něco po osmé, když mě asi po kilometru dochází, že Berry psala sraz 9:20 a já tudíž jedu o hodinu napřed, v duchu proklínám svoji děravou hlavu a otáčím auto zpět domů. Nechápu, na co jsem myslel při nastavování budíku.
Nicméně když dorážím o hodinu později k Berry a dáváme věci do jejich auta. Vyměňujeme si skeptické názory na počasí, je totiž všude zataženo a relativně chladno. Říkáme si, jestli ten Miro, neměl nakonec pravdu.
Neměl, zjišťujeme, poté co kroutíme poslední zatáčku Trollstigen a sice stále v mlze, ale už cítíme sálání tepla ze slunce a čekáme každou chvíli vyjetí nad mraky. To se neděje, ani když dáváme sněžnice resp. lyže hned vedle silnice na nohy, ale protože je už jako v sauně, jsme jenom v tričkách a po patnácti minutách, už je všude dokola azuro a jdou dolů i trička. Na slunku může být klidně i kolem 30°C a to je celkem sranda při představě, že jste v Norsku v horách a to v květnu. Jak se dozvídám, tak ačkoli mě připadá, že je tu lidí jako smetí cca 50 – 70 lidí. Což je na Norské hory neuvěřitelné číslo, když mnohdy nepotkáte ani živou duši. Tak normálně je tu i několik stovek lidí. Tudíž máme štěstí, že je v Molde podmrakem a všichni zůstali doma.
Autor: Michal