Účastníci: Michal Kubíček, Ivan Gál
DOPORUČENÍ: Nepodceňte fyzickou přípravu jak celkovou, tak rukou, jedná se z dosti velké části o šplhu po lani občas bez dobrých vstupů pro nohy. Též dobrá aklimatizace je nutností. V mnoha článcích se řeší jestli je nutnost brát cepín a mačky. K tomu s nad jen jednoduchá rada, pokud vidíte, že na hoře skoro žádný sníh není a počasí má být příštích pár dní bez obláčku nejsou nejspíš třeba. V opačném případě, jak sněhu tak zhoršujícího se počasí se můžou sakra hodit.
Je neděle odpoledne, vypínám vrnící motor mého Transportéra a už se těším, jak těch pár krámu odnosím do bytu a alespoň na tři dny ulehnu do mé pohodlné postele. Bez pomyšlení na to, jak budu muset ráno natavit vodu ze sněhu na celý den. Říkám si: „Vítej doma z po třech týdnech na Kavkazu“.
Další den je ve znamení mírného lenošení a už večer na pivě, jsou nohy netrpělivé a hlava vymýšlí nové hlouposti co podniknout. Domlouváme se, že necháme plány uležet přes noc, nedostatek kyslíku z předchozího týdne na Elbrusu se asi ještě projevuje. No v úterý večer je jasno kyslík nedorazil, a my rozum nedostali. Plán zní jasně ve čtvrtek ráno se s Ivanem skládáme do auta a využijeme aklimatizaci z Elbrusu pro rychlo výstup na Matterhorn z Itálie hřebenem Leograd.
Ve středu kontroluji plán s počasím a hele večer jsme už na cestě do Itálie. Plán je asi šílený, noc a půl dne strávíme v autě a pak výběh na chatu Carrel, další den vstávačka ve dvě a pokus o vrchol. Co bude potom uvidíme. Počasí na výstup má být jen v pátek pak hlásí sníh, dál předpovědi nevěříme.
Když dorážíme v 14:30 unavení do Cervinie, jsme trochu rozbití, ale vidina vrcholu nás láká, tak jdeme rychle zkonzultovat náš plán s horskými vůdci, kteří nám vyvrací vyčtenou informaci, že na chatu s předchozí aklimatizací dorazíme za čtyři hodiny. Oznamují nám hodin šest. Paní se div nezačne modlit, když říkáme odkud jsme a několikrát opakuje, že počasí se s námi chystá vydrbat. No Češi a Slováci tu asi dobrou pověst bezpečných lezců nemají. Naše plány však nemění.
Chvíli před čtvrtou vyrážíme a modlíme se, abychom nezatměli. Nastolujeme téměř sprinterské tempo a za hodinu dvacet pět minut necháváme za sebou chatu Ambruzzi(převýšení cca 800 v.m.). V tu chvíli nám chybí nějakých 1000v.m. a do tmy tři a půl hodiny, říkáme se v klidu není kam spěchat. Nicméně nad chatou nějak začínáme ztrácet kyslík a aklimatizace jako by byla ta tam. Lezeme jak šneci a každou chvíli dýcháme a nechápeme co s námi je. Časem dochází i síly, přesto jsme v Cole de Leone v osm hodin a chatu vidíme už kousek nad sebou. Říkáme si, je to ok, ale odtud to už prostě nejde, 17 hodin v autě plus 2 hodiny spánku za posledních 35 hodin není zrovna správná příprava na takový výstup, ale předpověď nám dala jenom tuto možnost. Asi po 70 metrů pod chatou zatmíváme a naše kroky jsou nejisté, tak se vážeme na lano a ačkoliv převážně chodeckým terénem se jistíme až k chatě. Nikdo nechceme ve tmě udělat chybu a zřítit se pár set metrů do hlubin. Kvůli únavě se v jeden moment loučím s kyblíkem, který mizí kdesi v hlubinách pod Matterhornem. Těsně po desáté dolézáme na plně zaplněnou chatu a ihned si oznamujeme, že ve dvě nevstáváme, zkusíme to ve čtyři a uvidíme. V totálním vysílení uleháme Ivan do poslední volné postele já se skládám na 30 cm širokou lavičku a jako kdyby mě někdo praštil palicí usínám. Když mě ve dvě ráno budí vstávající chata v přípravách k vrcholu, mám chuť vraždit, ale zvládám maximálně přes sebe hodit spacák a znova zavírám víčka.
Po-té co otevírám oči relativně odpočatý, zjišťuji že odchozí čas jsme o čtyři hodiny zaspali. Budím Ivana a padá definitivní rozhodnutí, že dnes se na vrchol nepodíváme, zkusíme vylézt kousek nahoru úplně na lehko a pak sestup dolů než se zhorší počasí.
Lezení je zábava, ale cca 200 metrů nad chatou nás míjí první sestupující guide s klientem, a tak abychom se nemotali otáčíme. V chatě ještě něco zdlábneme a razíme dolů k autu. Cestou potkáváme bandu tří Čechů a konzultujeme s nimi naši předpověď zhoršujícího se počasí. Oznamují nám, že něco čekají, ale že bouřkový mrak nevidno, tak to zkusí a nebo se budou nudit na chatě. Nicméně nadšeni z našich informací nevypadají.
K autu dorážíme hodně klidným tempem po šesti hodinách, otevíráme piva a po chvilce opět mrtvolně ležíme vedle auta. Sobotní předpověď nechápeme, na obloze ani mráček a to za 4 hodiny má začít sypat až 30 čísel sněhu(myšleno nahoře). Nicméně síly nejsou, tak flákáme den popojížděním po údolí a navštěvování místních trhů a obchodů. Odpoledne jako z nenadání přichází mraky a saigon je tu. Doufáme, že trojice Čechů dala na naše rady a k vrcholu se nepustila a nebo byly rychlí a už jsou zpět na chatě.
Poté co ráno vstáváme, všude mraky, ale jinak hezky, předpověď vypadá všelijak a tak bereme jídlo na tři a půl dne a razíme zpět k chatě. Doufáme, že i když je kopec celý bílí, tak je to jen poprašek a půjde prostoupit až k chatě. Už nemáme prostě jinou možnost, buď to půjde nebo ne. Když dorážíme k sněhovým polím pod sedlem Cole de Leone, zjišťujeme, že jsme první kdo tu tudy jde od sněžení a v téměř 60° svahu vysekáváme vstupy. Naše naděje definitivně hasnou v sedle, odkud je konstantní vrstva cca 15 čísel sněhu a vše pokryto ledem. Prostě počasí ví, že jsme byli tři týdny v celibátu a tak nám chtělo udělat radost, že s námi vymr… Shodujeme se, že to nemá cenu hrotit na krev a otáčíme zpět. Po cestě potkáváme dva Řeky, kteří se nás ptají jestli jdeme z chaty, když oznamujeme, že jsme zkusily prostoupit na chatu pousmějí se a říkají, že jsme hodně věřící. Prý guidi co jsou s nimi na chatě, s klienty teď pár dní chodit nebudou a oni nejdřív až ve středu, dá-li počasí. Ptáme se jich jestli neví jak to vypadá na Durfourspize, jako náš náhradní plán. Kazí nám naděje, že taky už hledali alternativu, ale bylo jim to vyvráceno skrze počasí, prý tam bude mlha a je to o to se tam ztratit jako na celém Plateau-Rosa. S přáním šťastného návratu domů se loučíme a cestou uvažujeme co podnikneme. Vymýšlíme si nejdřív Glockner a následně i Triglav, ale po-té co dostáváme předpověď, po které by ani polární liška nevylezla z nory až do čtvrtka, zklamaně sedáme do auta a jedeme směr domov.
Doplňkové informace: Cena za noc na chatě Carrel je 15 Euro pro všechny bez vyjímky. Na chatě je k dispozici plyn + velký vařič, případně velký počet nevypotřebovaných malích kartuší(šroubovací systém). Dále je zde 60 míst na spaní na matracích. Voda zde není, musí se tavit ze sněhu(které není vždy).
Autor: Michal