Organizátoři: Michal Kubíček, František Šulc
Další účastníci: Ivan Gal, Pavlína Olšarová, Katarína Húšťavová, Markéta Strnadlová
Technická obtížnost: žádná
Kavkazské uvítání
V neděli po příjezdu, jdeme požádat o klíče od brány pro vjezd do kempu a tak se rychle seznamujeme s majitelem kempu panem Osmanem a jeho ženou, kteří nás už očekávají. Ihned se s nimi domlouváme na vyřízení OVIRu, za což si berou 300RUB na osobu a doplácíme také 300RUB na osobu za povolení do pohraniční zóny. Bohužel nemáme všichni kopie pasu, tak nám pasy zabavují a prý je dostaneme v pondělí večer, bez nich se do pohraniční zóny nedostaneme. No co stejně musíme nakoupit mapy, vybrat peníze z bankomatu a rozkoukat se po okolí.
Ráno pro mně celkem nečekaně klepeme kosu, jenom přece jsem čekal, že když jsme zhruba na úrovni Říma bude tu tepleji jak nějakých 10°C, a tak vaříme na snídani kotel teplého čaje. Po vydatné sladké snídani, které jsme se za následující týdny tak trochu přejedli. Míříme směr město Tyrnyauz, kde jsme při průjezdu zahlídli dva bankomaty(jeden kousek od pošty). Bankomaty v Rusku nejsou asi moc zvyklé vydávat vysoké částky, protože, když chceme vybrat 12 000 RUB tak nám oznamuje, že máme smůlu a musíme max. 4000 RUB, tak to taháme na třikrát. A otáčíme opět směr Elbrus, tentokrát až k lanovce, kde podle pana Osmana můžeme koupit mapy. Při průjezdu Terskolem zjišťujeme, že i tu jsou dva bankomaty(ovšem peníze vám vydá jenom jeden a limit je 6000 RUB na jeden výběr), je zde i půjčovna vybavení v jednom z hotelů(levnější než v centru horských vůdců kus za odbočkou na Čeget). Bohužel na tržišti u lanovky na Elbrus s dotazem, jestli mají mapy nemáme štěstí. Tak opět otáčíme, směr lanovka na Čeget. Po příjezdu se nás okamžitě ujímá spousta babiček, které nabízejí různé pletené oblečení z ovčí vlny. Také mapy a pohledu tu získáváme a po dvou hodinových nákupech a podívání se k lanovce(cena 500RUB na osobu). Otáčíme zpět do kempu.
Po příjezdu jdeme prozkoumat vesničku Elbrus, kde si nás odchytává statná kavkazská babička s prosbou o pomoc. Samozřejmě ji tašky bereme, ale div nám neupadnou ruce. S Ivanem nechápeme, jak je dotáhla sama o hůlce půl kilometru z obchodu. V jedné asi patnácti kilový meloun a v druhé to tipujeme na zavařovačky. Babička se nám odvděčuje povídáním o nedávné historii vesnice a u domu se s námi loučí. Večer se ještě zbavujeme přebytečných financí, když platíme kemp(osoba – 200RUB/noc, auto 100RUB/noc) a bereme si naše pasy.
Aklimatizace dolinou Adylsu(Адылсу) do Green hotelu (30.-31.7.2013)
Ráno s nadšením, že se konečně zpotíme jinak než sezením v autě, soukáme se ze spacáků, tlačíme do sebe snídani a balíme batohy. Směr je jasný dva kilometry po silnici k pohraniční zóně a pak najít cestu dolinou Adylsu do bivaku pod ledovcem Djankuat tzv. Green hotelu.
Loučíme se s přáním šťastného výstupu na Elbrus se slovenskou skupinou a vyrážíme zostra. Po chvíli jsme před hraniční kontrolou a vyndáváme všechny možné dokumenty. Pan celník po nás chce vše co máme, pasy, lístečky z hranice, registraci z Oviru a povolení do pohraniční zóny. Chce vědět i na jak dlouho jdeme a kde se budeme pohybovat. Ještě nezapomene postrašit, že když se přiblížíme ke Gruzii na nepřípustnou vzdálenost, tak až slezeme z hory budeme eskortování na tři dny do chládku.
Od celníka bylo velmi milé, že i když naše Česko-Slovensko-Polsko-ukrajinská Ruština se blížila dokonalosti, tak jak viděl, že nemáme páru co po nás chce, snažil se celkem obstojnou angličtinou. Dalším příjemným okamžikem na celnici bylo setkání s českou dvojicí Petrem a Luckou, kteří přijeli chvíli po nás a celý výlet jsme strávili společně.
Cesta kus za pohraniční osádkou přechází řeku na levou stranu, zde končí i asfaltový povrch. Po pár kilometrech končí u kempu i prašná cesta a začíná nám klasická horská turistika po vychozeném chodníčku. Cestu trávíme vykládáním o všem možném a tak jsme najednou u stavení, které vypadá víc jako horská chata než bivak. Solární panely na střeše nového srubu, tak jsem si ruskou chatu ani bivak nepředstavoval. Nicméně pán který vylézá z chaty nás otáčí, že jestli jdeme do Green hotelu, tak ten je asi 200 metrů jinde za morénou.
Tak za chvíli dorážíme na nádhernou loučku v závětří, dokonce tu vyvěrá pramen pitné vody, stavíme stany a po krátkém dešti vyrážíme na krátký průzkum terénu. Jedna skupinka dolinou k ledovci. My máme ambice vylézt někam víš a když nevychází přejití řeky volíme kopec nad Green hotelem, ovšem po pár minutách zase začíná kapat a tak pokračujeme jenom po moréně nad ledovcem a díváme se na druhou skupinku „povýšeně“. Když se rozprší rezignovaně otáčíme a jdeme vařit večeři. Čeká nás delikatesní dobrý hostinec s bůhví už jakou glutamátkovou omáčkou. No trocha cibulky a vše se dá jíst.
Ráno se budíme při naprosto čisté obloze bez mráčků a otevírají se nám úžasné pohledy na okolní, až čtyřtisícové velikány. Nikam se nám z této nádhery nechce, a tak zaujímáme meditační polohu mrtvoly a kocháme se okolní krásou. Později se loučíme i s Petrem a Luckou, kteří naši lenost neopětují a vyráží na procházku do kempu a k údajným minerálním pramenům.
Naše lenost také není nekonečná a tak po jedenácté vyrážíme na zpět do kempu. Volíme nádhernou výhledovou zkratku v podobě delší a obtížnější cesty okolo jezera po vrcholu morény. Fotíme co se dá a poprvé vidíme náš vytoužený Elbrus. Po-té co přicházíme k občerstvení u kempu, tak se opět shledáváme s Petrem a Luckou, kteří jsou v zajetí místního filozofa a jeho lahve vodky. Děda nás okamžitě zve a po chvíli přemlouvání Ivan a Petr jdou do souboje s alkoholem. Při vřelé konverzaci se dozvídáme, jak se pije na Kavkaze a na úplný závěr i smysl života. Když už není v lahvi ani kapka tekutiny moudrosti, tak si filozofa volají z auta, že má jet s nimi domů a my jsme propuštěni. Opět se loučíme i s našimi českými kamarády a míříme do kempu. U pohraničníků ještě potkáváme novou dvojici Čechů(mi se fakt ser..me všude), jdeme na nákup do vesnice a balíme se na zítřejší start pokusu o výstup na Východní Elbrus cestou přes sedlo Irikčat.
Odkaz na výlet do Green hotelu od Petra s Luckou: zde
Autor: Michal