Vzdálenost z Brna: 711 km – trasa zde – sedm hodin jízdy z Brna
Výchozí bod: z vesnice Vent
Délka akce: 2 dny
Možnost přespání: chata/winterraum Breslauer Hütte (info níže)
Parkování: ve Ventu u lanovky nebo před vesnicí na parkovišti, v sezóně 2 Eura/den(na jaře nikdo nic nevybírá)
Další informace: Od května do půlky června ve Ventu nejede žádná kavárna, restaurace, prostě nic (napsáno na infocentru). Tak není ani možnost se napojit na wifi, aby jste zjistili předpověď počasí. Veřejná wifi v Soldenu u kabinové lanovky, nutnost se zaregistrovat, ale vše zdarma.
Chata/Winterraum Breslauer Hütte:
Bližší info na: http://www.dav-sektion-breslau.de/
Winterraum je zařízený výborně, je zde topení, dřevo, brikety, přes 22 postelí na kterých se ovšem vyspí klidně i kolem 40 lidí, deky, hrnce, osvětlení, záchod s opravdovým přebytkem toaletního papíru. Je naprostá zbytečnost do winterraumu tahat spacák a karimatku. Nicméně, za tento luxus se platí celkem vysoká částka na winterraum a to 16 Euro s alpineverainem a 27 Euro bez. 50% slevu mají děti do 18 let.
Jarní Wildspitze:
Ještě než v Brně nasedáme do auta, tak všem musím oznámit, že plány vyrazit směr Mont Blank se z důvodu opravdu špatné předpovědi mění a jako aklimatizační výstup před dalšími čtyřtisícovkami, volím druhou nejvyšší horu Rakouska Wildspitzi 3768 m.n.m. Přes noc polykáme kilometry do Ventu, kde k ránu parkujeme u lanovky a dopřáváme si pár hodin spánku.
Kolem poledne jsme po snídani, sbalení a vyrážíme na tří hodinovou cestu pod lanovkou k chatě Breslauer Hütte, na to že je sobota jsme viděli jen jednu skupinu mířící k chatě a to chvíli po příjezdu na místo. K chatě od konce lanovky vede vyšlapaný chodník sněhem od předchozí skupinky, ale protože se nám nechce brodit rozbředlým sněhem, tak raději volím cestu suchou nohou odtátým hřebínkem, přímo vzhůru k chatě. Ve winterraumu jsme téměř sami, pouze táta se synem z Německa okupují spodní místnost. My volíme podkroví a po krátké pauze na čaj a oběd, se jdeme na deset minut provětrat ven. Vyrážíme po pěšince vzhůru k nejbližším skalkám nad chatou si trochu zalézt. Krátká procházka se ovšem nedaří a nakonec fotíme vrcholovku na Urkundkolm 3134 m.n.m. Po návratu vaříme večeři a jdeme spát.
Budík nás vyrušuje ze spánku ve čtyři ráno, před šestou již stoupáme údolím vzhůru k sedlu Mittekarjoch. Sníh je krásně tvrdý a na ledovci není ani nutnost se vázat. Do sedla vede krátká a opravdu lehká ferrata, kterou bez jištění bez problému necháváme pod sebou. Nahoře vstupujeme na ledovec Taschachferne, který nás vítá nepříjemnými poryvy větru. To nás ovšem neodrazuje a po krátké svačině pokračujeme vstříc vrcholu. Pod vrcholovým hřebínkem necháváme batohy. Po pauze na čaj, zdoláváme mírně techničtějších posledních sto metrů převýšení a u vrcholového kříže si gratulujeme k vrcholu. Přes vrchol se valí mrak za mrakem, a tak nádherné výhledy se střídají s úplnou mlhou. Teplo tu není, tak po nafocení vrcholovek otáčíme a míříme zpět k naším batohům. Z kopce to jde úplně samo a to i když po ferratou už je sníh mírně rozbředlý. Někteří si sestup zpříjemňují bobováním z kopce. Na sluníčku v údolí si dopřáváme oběd s nádhernými výhledy. A když už se konečně probrodíme sněhem až k chatě, dopřáváme si hodinku spánku.
Odpoledne vyrážíme k autu tentokrát volíme sestup cestou přes Rofen, která je lemována nádhernou florou. V Rofenu je také velice hezký lanový most přes řeku zařezanou v hluboké rokli. Odtud po šotolinové naučné stezce až k autu.
Autor: Michal