ÚVOD INFORMACE,TIPY A MAPY ČLÁNKY VIDEO
Organizátor: Michal Kubíček
Další účastníci: Martin Nešpor, Gabriela Tóthová, Rút Buršíková
Mapy, tipy, ceny a další informace: na stránce s informacemi (pro otevření klikni)
Čas v Ala-Archa: 6 dní (11.7.-17.7.2014)
Zdolané vrcholy: Pik Korona 4860m.n.m., Pik Boks 4274m.n.m., neznámý vrchol 4345 m.n.m. a dva neznámé výškově neoznačené vrcholy atakující hranici 4000 m.n.m.
11.7.2014 – Probití Bishkekem až k bivaku pod vodopády (cca 2750 m.n.m.)
Nadchází konečně čtvrtek (10.7.), den kdy odlétáme z Vídně (někteří z Prahy) směr Istambul a následně nové kyrgyzské dobrodružství. V Istambulu dáváme do kupy náš čtyř členný tým, když se k nám po příletu z Prahy připojuje usměvavá blondýnka Rút, se kterou se já a Martin setkáváme vůbec poprvé. Když náš gate ohlašuje možnost nástupu, už se těšíme, jak se při nočním letu vyspíme po dlouhém dni. No pilot je jiného názoru a na let nám přichystal příjemné tropické klima, přesahující třicet stupňů, ve kterém se nedá sedět, natož spát. Tak skoro celý pět a půl hodinový let trávíme na stojáka v uličce.
Výborně odpočatí za rozbřesku v pět ráno vystupujeme z letadla a po vyzvednutí zavazadel, se na letišti vydávám svést první souboj s bankomatem. Jaké překvapení, když mi bankomat oznamuje, že mám přečerpán limit výběru. No naštěstí po chvíli zkoušení, mi vydal alespoň 2000 SOM. Ovšem k úkolu sehnat plynové bomby a nakoupit zásoby jídla, přibyla ještě změna limitů na kartě. Peníze na maršrut do města, ale naštěstí máme, a tak se vydáváme směr centrum, hledat obchod RedFox, kde by měli mít bomby a snad nám pomůžou i s přístupem na internet. Maršrutka nás odváží na západní autobusové nádraží, kde si přejeme šťastnou cestu s českým párem, který s námi jel do města a dále pokračuje směr Karakol. Řidič než, aby nám vysvětloval, jak se k obchodu dostaneme, se nabídl, že nás tam hodí za 200 SOM (80,-kč). Vysazuje nás kousek od obchodu, který asi půl hodiny hledáme, a pak čekáme do devíti na jeho otevření.
Když otevřou na stěhováváme se s všemi batohy dovnitř a s prosíkem se ptáme na internet. Jsme odkázání o dvě patra výš, do kanceláří Ak-Sai travel, která nejspíš provozuje i obchod. V kanceláři nás ochotná paní pouští na počítač a po dvou minutách je limit výběru na kartě navýšen. Rychle běžím do blízkého obchodního centra vybrat (300m jižně od obchodu RedFox po pravé straně, jsou tam Demir i Kazkommerts bank). Zadávám k výběru částku 20000 SOM. V bankomatu to začíná šrotovat a asi po minutě vyjíždí lísteček, že bankomat nemá pro tento výběr dostatečnou částku. No, na podruhé se daří vybrat alespoň 10000 SOM. Utíkám do obchodu a my můžeme zaplatit za bomby. Vítězoslavně opouštíme RedFox, jdeme do obchoďáku nakoupit zásoby a chvíli ještě brouzdáme na WiFi.
Martin jde odchytnout taxi, které nás odváží až k hotelu Ala-Archa (cca 2100 m.n.m.). Přichází bouřka, tak se jdeme schovat, mezi tím přichází skupina asi deseti Čechů, kteří nám při krátké bouřce sdělují své zážitky a dávají pár cenných rad (třeba že tu každý den odpoledne prší, opravdu platí!). Jak déšť ustává, loučíme se a naše kroky směřují k bivaku pod vodopády (cca 2750m.n.m.), kde chceme strávit noc. Kousek od hotelu ještě schováváme přebytečné věci v lesíku, a pak už stoupáme pouze vzhůru po hezké ovšem ve dne dost frekventované horské stezce. Po dvou hodinách jsme na místě (jsou zde čtyři místa pro stany), stavíme stany, a když kuchtím večeří, začíná opět pršet. Po večeři totálně vyčerpaní po dvou dnech bez zamhouření oka, uleháme konečně ke spánku.
12.7.2014 – Vybudování základního tábora v bivaku na moréně (cca 3850 m.n.m.)
Poznámka.: Tekoucí pitná voda v bivaku na moréně je dostupná na ledovci cca 40 v.m. pod ním stojatá je cca 30 metrů směr bivak Korona nalevo od cesty. V bivaku na moréně 5 – 6 míst na stany a až 10 nouzově.
Ráno vstáváme odpočatí. Po dvanácti hodinovém spánku snídáme a po sbalení stanů vyrážíme s těmi našimi pětadvacetikilovými závažími opět vzhůru. Cesta celkem ubíhá, a tak po dvou a půl hodinách už obědváme v bivaku pod Rackem (cca 3400 m.n.m.). Během toho k nám dobíhá chatař z Racka a chce po nás zaplatit. Ovšem se skloněnou hlavou odchází, když se dozvídá, že tam nehodláme spát. Nicméně podle všech informací to jenom zkouší, protože nemá žádné oprávnění od národního parku, tam něco vybírat. Respektive, když po něm chcete nějaké osvědčení, odejde a nic po vás už nechce.
Po necelé hodince se zvedáme a naše kroky opět směřují vzhůru. Nad Rackem je ještě nějaký další ruský kemp, nicméně ten pouze míjíme. Po cestě pomáhám jednomu Belgičanovi zalepit botu svou stříbrnou páskou, ten na oplátku ukazuje, kudy jde po suti na ledovci cesta. Poslední cca 300 v.m. vysoké stoupání k bivaku na moréně je pro nás neaklimatizované opravdovou lahůdkou. Nicméně po pěti a půl hodinách od sbalení stanů, už je zase stavíme. Akorát na čas, protože začíná pršet. Zbytek dne už jenom zevlujeme ve stanu a někteří z nás bojují s lehkou výškovou nemocí z příliš rychlého výstupu.
13.7.2014 – Dobití nepojmenovaného kopce 4345 m.n.m.
Poznámka.: V bivaku Korona kolem 10 míst pro stany a v chatě kolem osmi míst na spaní, pitné vody dostatek.
Ráno už jsme všichni OK a tak 8:30 vyrážíme směr bivak Korona (cca 3950 m.n.m.). Ten po hodině chůze po odkrytém ledovci necháváme za sebou, obouváme mačky a pouštíme se vzhůru na ledovec Korona. Vyrazili jsme celkem pozdě, tak sníh začíná pomalu břednout. Ve stoupání se mi začíná celkem špatně dýchat, a když vycházíme na plato ve výšce cca 4250 m.n.m., už mi tělo naznačuje, že moc výš to nepůjde. A tak vzhledem ke stavu sněhu, velké odtrhové trhliny, pozdní hodině a mému stavu měníme plány z výstupu na Pik Izyskatel 4570 m.n.m. na kopec nad námi.
Cesta vede nejdřív sutí cca 45°a ve vrcholové části, posledních 40 v.m. lezením většinou UIAA 2, ale dva výlezy jsou UIAA 3. Na vrcholu jsme 12:15 a užíváme si krásný výhled na hlavní kopce (Pik Korona, Pik Semenova, Pik Boks,…). Pod vrcholem obědváme. Cesta dolů po cca 40° ledovci bez maček, které jsme sundali je opravdu zábava. Odpoledne a v noci se střídá sněhová/kroupová bouřka za bouřkou.
14.7.2014 – Odpočinkový den, aneb dobytí třech vrcholů
Rozmary počasí neustávají ani ráno, a tak se ruší budíček ve čtyři ráno a plán vyrazit na Koronu. Místo toho poleháváme za bubnovaní krup. Když na chvíli vylézá sluníčko, máme toho plné kecky, a tak vyrážíme na krátkou vycházku do blízkého sedla. Odkud čekáme hezký výhled do vedlejšího údolí. Ten se plní, navíc jde opět vidět Korona, Semenov a výstup na Pik Učitel. Navíc kousek nad námi je hezký vrcholek, a tak jsme po chvíli na něm. Hodinky ukazují 3940 m.n.m. Poté co opět sejdeme do sedla, nedá mi to, a už stoupám na druhou stranu. Postupně překonáváme pár lezeckých úseků UIAA 3 a po chvíli jsme na dalším vrcholku. Hodinky ukazují 3973 m.n.m. Z vrcholku prcháme v momentě, kdy začíná opět sněžit. Po asi dvou hodinách se vracíme z vycházky opět do kempu a za bubnování krup uleháme ke spánku.
Po poledni se počasí opět lepší. My nevíme co roupami dělat, tak vyrážíme na blízký kopec Pik Boks 4294 m.n.m. Stoupá se prudkým suťovým polem místy 45°-50° a musí se dávat pozor na nestabilní velké kameny. Vše zvládáme a po 2 hodinách a 15 minutách, už fotíme opravdu nádherné výhledy. Cesta dolů je už větší zábava a po suťi se jede jak po sněhu. V kempu se už těšíme na zítřejší vstávání ve čtyři ráno.
15.7.2014 – Konečně na vrcholu Pik Korona (4860 m.n.m.)
Ráno nás opět budí melodie Body swing od Parov Stelar, kterou Rút začíná pomalu nesnášet a všichni už začínáme nesnášet na snídani ovesné kaše. S touto pozitivní náladou se v šest hodin pouštíme do výstupu na druhý nejvyšší vrchol Ala-Archa. Po cestě na vrchol se mi začíná dělat špatně, nicméně to je jenom nedostatek cukrů a po jedné snikrsce opět „utíkám“ vstříc vrcholu. Na závěr překonáváme pár lezeckých úseků UIAA 2-3 a 10:20 stojíme na jednom z nižších vrcholků Pik Korony. Chceme ještě vylézt na nejzápadnější vrchol, nicméně přicházející fronta velí k ústupu z kopce. Po cestě ještě obědváme a v jednu jsme už opět ve stanech. Odpoledne travíme opalováním a praním opravdu voňavých ponožek a trenýrek.
16.7.2014 – Bolestivý sestup k hotelu Ala-Archa
Ráno nás opět budí telefon ve čtyři ráno. Soukáme do sebe tu odpornou kaši a nakonec všem oznamuji, že na Pik Učitel nakonec nepůjdeme. Bude lepší si dát pohodovější den, před výstupem na Lenina. Čekalo by nás jinak 1100 v.m. vzhůru a 2800 v.m. dolů. Ještě jednou se tímto všem omlouvám, že jsem toto rozhodnutí udělal ráno a né večer. Touha dobít čtyři čtyřtisícovky za čtyři dny, byla večer ještě silnější.
Nakonec vstáváme až po sedmé a vyrážíme dolů k hotelu. Gabča po chvíli chůze z ničeho nic padá. Rút mě předbíhá s dotazem zda je OK a při odpovědi, že ne, můj batoh najednou leží na zemi. Vytahuji lékárničku a přitom volám na Martina, který je kdesi před námi. Naštěstí se nestalo nic víc, než zvrtlý kotník, tak stahujeme obinadlem a přerozdělujeme věci z batohu. Zbytek cesty je sice pomalý, pro Gabču bolestivý, ale jinak bezproblémový, a tak odpoledne stavíme stany poblíž řeky v údolí a hotelu Ala-Archa. Později jdeme koupit do místního obchůdku nějaké normální jídlo, kolu a pivo. Večer ještě brouzdáme s Martinem na WiFi u hotelu Ala-Archa a nahráváme první fotky na facebook.
17.7.2014 – Přesun do Bishkeku
Ráno balíme stany a jdeme se poptat na maršrutku k hotelu. Když procházíme okolo vybíhá recepční, asi z původním pokusem nás zkasírovat za spaní ve stanech. Ale bereme ji vítr z plachet, když na otázku, kde jsme spali. Odpovídáme, že v horách. Ještě jdeme do obchůdku posnídat, vajíčka jsou totiž lepší jak ovesná kaše a od obsluhy se dozvídáme, že maršrutka nepojede. Jdeme se zeptat, za kolik nás hodí dodávka nějaké cestovky, co tam stojí na maršrutku k bráně parku. Odpověď 200 SOM na osobu nás zaráží a v domnění, že něco stopneme, se vydáváme na 12 Km cestu k bráně. No bohužel jsme se trochu přepočítali a ráno (9:00) nejezdí vůbec nic. Po cca 3 kilometrech se dělíme na dvě skupiny, kvůli lepšímu stopování. Hned na to Gabču s Martinem nakládá nějaký hodný pán a veze je až do centra Bishkeku. Já s Rút mám opravdu velkou smůlu. Protože za hodinu a půl chůze neprojelo okolo jediné auto směrem dolů, a tak nás nabírá až cca dva kilometry před bránou maršrut a za 200 SOM nás oba hází na západní autobusové nádraží.
*Jestli jste to dočetli, až sem moc děkuji za pozornost a případné chyby prosím omluvte
**Další pokračování našeho putování v následujícím článku o Piku Lenina 
Autor: Michal