Puzzling World (7.3.2015)
Opouštíme národní park Aoraki/Mt. Cook a vydáváme se opět na jih do Wanaky. Chceme zde uskutečnit pár výletů, které nám všichni doporučovali. No a vzhledem k tomu, že počasí další den nepřeje, tak se jdeme podívat i do Puzzling Worldu. Kde je mimo jiné i výborné bludiště, které v těžší variantě má trvat dvě hodiny. No ale jelikož se s Marťou předháníme kdo najde cestu ven dřív, tak jsme po hodině oba venku. A kdyby vás zajímalo kdo vyhrál, tak ne že bych se chtěl chlubit, ale já. Odpoledne se počasí umoudřuje a jdeme ještě vyběhnout na sice nízký, ale hezký kopec Mt. Iron 548 m n.m.
Roys a Isthmus Peak (8. – 9.3.2015)
Další dva dny podnikáme jednodenní výlety na Roys Peak 1578 m n.m. a Ishmus Peak 1386 m n.m. Na oba vrcholy je to od parkoviště převýšení cca 1200 v.m a výstup zabere 2 – 3 hodiny. Většinou se jde po polní cestě, tak si z toho spíš děláme závody s časem a hezkými výhledy se kocháme až při obědě na vrcholu. I když většina lidí nám sdělila, že Isthmus peak je hezčí, tak kdybych si měl jeden z vrcholů vybrat volil bych Roys Peak. Nicméně za výstup stojí určitě oba vrcholy. (Roys Peak – opravdu nudná cesta na horu, hodně lidí, vysílač na vrcholu, ale opravdu hezký výhled; Isthmus Peak – cesta je pestřejší na změnu výhledů, výrazně méně lidí, taky hezký výhled, ale z Roys Peaku byl hezčí)
Mt. Amstrong 2174 m n.m. (10. – 11.3.2015)
Po náročných pěti dnech si chceme dát den odpočinku. Nicméně vše se otáčí s návštěvou DOC v Makarora, kde se dozvídáme, že počasí bude ok už jenom dnes a zítra. Proto vyrážíme na parkoviště k Fantail Falls, odkud chceme vyrazit na Brewster hut. Jelikož nám horský vůdce ve Wanace sdělil, že Mt. Brewster je pohodová hora, tak přibalujeme do batohu cepín a mačky. Pevně zavazujeme boty a opět s ne úplně lehkými batohy vyrážíme vstříc 900 m vysokému stoupání na chatu. Po dlouhých 40 vteřinách chůze, ale opět boty sundáváme a brodíme řeku. Protože ani zde Kiwáci něco nezjednoduší a most prostě nepostaví (a to se jedná o dost frekventovaný trek s udržovanou a hezkou chatou). Zbytek cesty nemá cenu popisovat, prostě dvě hodiny dupete po hezké pěšince vzhůru než narazíte do chaty s krásným výhledem. Je zde i malá asi třicet centimetrů hluboká kaluž, kde se můžete opláchnout. Na chatě se vítáme s třemi DOC údržbáři a jedním Kea papouškem. Po přečtení knihy návštěv měkneme a původní plán pokusu o výstup na Mt. Brewster odpískáváme (vidina že by nám to zabralo 12 – 18 hodin nás děsí a vzhledem k nastřádané únavě za posledních 6 dní se netváříme ani na vstávání ve 3 ráno).
Ráno proto vstáváme na pohodu a podnikáme záložní plán, kterým je Mt. Amstrong. Cesta na vrchol sice oficiálně značená není, ale vyšlapaná je, a když ne vyšlapaná tak je značená mužíky (kamenná mohyla). Na vrcholu jsme cca za hodinu a půl. Dali jsme si odpočinkový den, tak kde jinde si ho víc vychutnat než na vrcholu. Já se pouštím do stavby vrcholové mohyly a Marťa si úžívá výhledy, které mění stoupající mlha z údolí. Když je mohyla dokončená a my celkem vymrzlí, sestupujeme zpět k chatě, kde si dáváme pětadvacet na sluníčku. Kolem čtvrté se rozhodujeme, že válení bylo dost, balíme batohy a vracíme se zpět k autu.
Autor: Michal